english
česky
 

Texty antologie

Historické události

1. polovina 19. století (ca 1810–1860)



Jan Ritter z Rittersberku: České národní písně (frontispis)

1. polovina 19. století bývá tradičně považována za méně významné období dějin hudby v českých zemích, za pouhý matný odlesk bohatého hudebního dění předchozích let a skromnou předzvěst velké éry, která měla teprve přijít. Není to úplně spravedlivé. Hudbymilovný cestovatel, který by touto dobou dorazil do Prahy i do jiných míst Čech a Moravy, by zaznamenal i nyní - podobně jako o půlstoletí předtím anglický hudební kritik Charles Burney - leccos zajímavého, svědčícího mimo jiné o měnících se společenských potřebách a nárocích na hudbu jako na vážné umění, ale také ve výrazné míře jako na zábavu a reprezentaci. Zároveň by asi - nejspíš s uspokojením - zjistil, že se zdejší hudební poměry v zásadě neliší od těch, s nimiž se potkal v okolních (německy mluvících) městech a zemích.

Největšímu zájmu se nadále těšila opera, která tehdy - na rozdíl od dnešní praxe - žila hlavně novinkami dobového francouzsko-italského repertoáru. Oproti zvyklostem 18. století se nyní hrálo v překladech do domácího jazyka, tzn. německy a výjimečně také česky. Kapelníkem pražské opery byl mj. proslulý německý skladatel Carl Maria von WEBER (1786-1826), který zde působil v letech 1813-1816, a později v letech 1827-1857 František ŠKROUP (1801-1862), původně student filozofie a práv, autor komické zpěvohry Dráteník (1826), pozdější české národní hymny Kde domov můj (1834) a několika vážných oper na české a německé texty. V posledních letech svého působení se Škroup zasloužil o uvedení raných děl Richarda Wagnera (Tannhäuser, Lohengrin, Bludný Holanďan [Der fliegende Holländer]) i Giuseppe Verdiho (Trubadúr [Il Trovatore], Rigoletto) ad. Po propuštění ze služeb pražského divadla odešel do holandského Rotterdamu.

K sledovaným hudebním událostem patřily nyní také veřejné koncerty. Roku 1803 byla v Praze po vídeňském vzoru založena Jednota umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků (Tonkünstler-Societät), která potom pořádala vždy jednou nebo dvakrát ročně koncerty k dobročinným účelům. K dalším institucím, vyvíjejícím koncertní činnost, patřily hudební školy, především pražská Konzervatoř, která pod vedením prvního ředitele Friedricha Dionyse WEBERA zahájila výuku roku 1811, a o něco později Varhanická škola, založená roku 1830. V téže době si v Praze otevřel soukromou hudební školu nevidomý pedagog Josef PROKSCH (1794-1864), pozdější učitel Bedřicha Smetany. Roku 1840 započaly svou koncertní a vzdělávací činnost Cecilská jednota (Cäcilien-Verein)Žofínská akademie (Sophien-Akademie), na níž se vedle profesionálních hudebníků podíleli také zdatní amatéři.

1811 V Praze zahajuje činnost konzervatoř, založená skupinou šlechticů jako nejstarší podobný ústav ve střední Evropě.

1813 porážka Napoleona Bonaparte v „bitvě národů“ u Lipska

1814 Vídeňský kongres – rozhoduje o uspořádání Evropy po napoleonských válkách, vznik tzv. \"Svaté aliance\"

1818 založeno Národní muzeum v Praze



Mimořádný zájem publika poutaly samozřejmě návštěvy a koncertní vystoupení předních evropských skladatelů a virtuozů, mezi nimiž byli mj. Niccoló PAGANINI (1782-1840), Clara SCHUMANN (1819-1896), Franz LISZT (1811-1886) nebo Hector BERLIOZ (1803-1869). Všechny důležité hudební a divadelní události pak byly touto dobou podrobně zaznamenávány a komentovány v dobovém tisku. K předním osobnostem pražské hudební kritiky patřili např. právník a hudební historik August Wilhelm AMBROS (1816-1876), který působil v Praze až do roku 1872, nebo mladý Eduard HANSLICK (1825-1904), žák Václava Jana Tomáška, který později proslul jako vlivný hudební kritik ve Vídni.

Oblast zábavné či užitné hudební tvorby představovala v tomto období hlavně hudba taneční. Také v českých zemích nalezly velkou oblibu dobové módní tance jako écossaise („skotská", „šotyš"), quadrille („kadryla", „čtverylka") a především valčík. Originálním domácím příspěvkem byla naopak polka, která se od konce 30. let 19. století rychle rozšířila jako módní „hit" do celé Evropy i na americký kontinent. Prvním skladatelem polek byl patrně venkovský učitel František HILMAR (1803-1881), který složil mj. polku Esmeralda (1838). K nejproslulejším autorům polek a jiných tanečních kusů patřil Joseph LABITZKY (Josef Labický, 1801-1881), dlouholetý kapelník lázeňského orchestru v Karlových Varech. Do rubriky „zábavná hudba" patřil v této době také společenský zpěv, provozovaný při nejrůznějších příležitostech. V českém jazykovém prostředí je reprezentován zejména sbírkou písní Věnec ze zpěvů vlastenských, kterou v letech 1835-1839 vydávali František Škroup a Josef Krasoslav Chmelenský, a působivými mužskými sbory na texty moravské lidové poezie, které skládal kněz a augustiniánský mnich v Brně Pavel KŘÍŽKOVSKÝ (1820-1885), pozdější učitel Leoše Janáčka. Dobově žádaná písňová a taneční hudba vycházela pohotově tiskem v pražských nakladatelstvích Marco Berra a Jan Hoffmann.




Jan Václav Hugo Voříšek

Naopak skladatelé usilující o tvorbu náročnějších hudebních druhů měli v těchto letech poměrně omezené možnosti profesionálního uplatnění. V prostředí chrámové hudby zakotvil Jan August VITÁSEK (1770-1839), nástupce Jana Antonína Koželuha v chrámu sv. Víta na Hradčanech a první ředitel pražské Varhanické školy. O generaci mladší Jan Friedrich KITTL (Jan Bedřich Kittl, 1809-1868), který se přátelsky stýkal s Richardem Wagnerem a zkomponoval na jeho libreto úspěšnou operu Bianca und Giuseppe (oder Die Französen vor Nizza), byl v letech 1843-1865 ředitelem Pražské konzervatoře. Jiní doboví autoři jako potomek slavné stavitelské rodiny a rektor pražské univerzity Johann Nepomuk KANKA (Jan Nepomuk Kaňka, 1772-1865), venkovský statkář a švagr historika Františka Palackého Leopold Eugen MIECHURA (Leopold Eugen Měchura, 1803-1870), nebo právník a soudní úředník v Praze, Chebu a Litoměřicích Wenzel Heinrich VEIT (Václav Jindřich Veit, 1806-1864), se věnovali hudbě pouze ve svém volném čase. Mnozí vynikající hudebníci původem z českých zemí odcházeli i v průběhu 19. století z existenčních důvodů do Vídně nebo do zahraničí. Patřili k nim např. žáci V. J. Tomáška Jan Václav Hugo VOŘÍŠEK (Jan Hugo Worzischek, 1791-1825) a Ignaz MOSCHELES (1794-1870), dále Johann Wenzel KALLIWODA (Jan Václav Kalivoda, 1801-1866), který se úspěšně uplatnil jako kapelník a skladatel v jižním Německu, dobově ceněný autor chrámové hudby Robert FÜHRER (1807-1861), předčasně zesnulý houslový virtuos Josef SLAVÍK (1806-1833), nebo jiný Tomáškův žák, klavírní virtuos Alexander DREYSCHOCK (1818-1869).

1835-1848 v Rakousku vládne císař Ferdinand V. (I.) zv. “Dobrotivý”, vzestup německy mluvícího měšťanského stavu (Biedermeier)

1839 Josef Jungmann (1773-1847) dokončuje vydání Slovníku česko-německého




Václav Jan Tomášek

Nejvýznamnější tvůrčí osobností 1. poloviny 19. století byl Václav Jan TOMÁŠEK (Wenzel Johann Tomaschek, 1774-1850). Studoval v Praze filozofii a práva, jako skladatel vynikl především v klavírní hudbě (sonáty a zejména lyrické kusy jako eklogy, rapsodie, dithyramby ad.)[Info] [Ukázka] a v písních na německé, ale i na české texty, kde je jedním z předchůdců Franze Schuberta. [Info] [Ukázka] Napsal také tři symfonie, ouvertury, klavírní koncerty, chrámové skladby, z nichž vyniká Missa solemnis, zkomponovaná roku 1836 ke korunovaci Ferdinanda V., a vlastní životopis, který vycházel původně německy v pražském časopisu Libussa. Do roku 1815 působil Tomášek jako skladatel a učitel hudby v domě hraběte Buquoye, později se stal vyhledávaným a draze placeným soukromým učitelem klavíru a hudební teorie.

1848-1849 revoluční rok a jeho následky: únorová revoluce v Paříži; březnové hnutí ve Vídni a v Uhrách; zrušení roboty; Slovanský sjezd a svatodušní bouře v Praze; říjnová revoluce ve Vídni; krvavé potlačení revoluce v habsburských zemích (v Uhrách), v Německu a v Itálii


1811: Sonáta f moll, op. 77, 2. Tempo di minuetto con moto 1815: Heidenröslein, op. 53, č. 1 na báseň J.W.Goetha 1817: Dechový kvintet e moll, op. 88, č. 1, 4. Finale. Allegro 1818: Tre ditirambi per il pianoforte, op. 65, I. Allegro con fuoco 1774–1850: Václav Jan Tomášek 1815: Jan Ritter z Rittersberku: České národní písně (frontispis) 1825: Jan Václav Hugo Voříšek 1810: 19. stol. I 1820: 19. stol. II 1830: 19. stol. III 1840: 19. stol. IV
1800
1800
1810
1820
1830
1840
1850
1860

  Aktuálně vybrané období: 1. polovina 19. století (ca 1810–1860)   

Středověk
Renesance
Baroko
Klasicismus
1. polovina 19. století
Období po roce 1860
1. polovina 20. století
Období 1945–1989