english
česky
 

Texty antologie

Historické události

Renesance (ca 1440 – 1620)



Renesanční notace

Mezník zde vytyčený odpovídá skutečnosti, že v západní Evropě ve 30. letech 15. století vykrystalizoval nepochybně nový sloh polyfonní hudby. V českých zemích je však interval 1440-1620 spíše údobím české reformace, v němž se odlišně od středověku profiluje zejména sféra bohoslužebného a duchovního zpěvu; prvky renesanční hudby sem nicméně pronikají již od poloviny 15. století.

Většinovým vyznáním českých obyvatel země byl tzv. utrakvismus (dědictvím husitství bylo totiž přijímání pod obojí způsobou = sub utraque specie), katolická církev byla až do poloviny 16. století výrazně menšinová, stejně tak i některá další reformační uskupení (např. Jednota bratrská, v 16. století církve inspirované luterstvím aj.).

Utrakvistický bohoslužebný zpěv se nicméně příliš neodlišoval od katolického. Utrakvisté omezili (ba snad prakticky, až na nešpory, zrušili) zpěv hodinkového officia, zpěvy mše (až na menší odchylky) prováděli v latinské (gregoriánské) podobě. Do bohoslužby však přijali i zpěv (převážně latinských) jednohlasých a vícehlasých písní a polyfonie vůbec. Takový korpus bohoslužebného zpěvu (chorál, písně, vícehlas) se kolem roku 1500 dochoval ve zdobných rukopisných graduálech ve velkých městech (tzv. Franusův kancionál, 1505, z Hradce Králové, graduál z Chrudimi, 1530 aj.). Na jedné straně tak byl znovu oživen (a mnohdy i modernizován) repertoár středověké polyfonie (písně, vícetextová moteta [Info] [Ukázka], viz výše). Okolo poloviny 15. století sem pronikly skladby Petra Wilhelmi z Grudziadze (de Grudencz, 1392-ca 1470) [Info] [Ukázka], ovlivněné již stylem západoevropské rané renesance. (Tento repertoár, v 16. století překládaný i do češtiny, pak přežil až do 17. století, byť možná už jen jako zábavná hudba literátů a studentů na různých školách při koledách.) Na druhé straně v téže době přicházela postupně do českých zemí polyfonie nového renesančního stylu (části i cykly mše, moteta, písně typu chansonu), v mnoha případech od předních autorů anglických (W. Frye, J. Plummer) nebo franko-vlámských (H. Isaac, J. Obrecht, Josquin Desprez); rozvíjela se také tvorba domácích autorů, většinou ale anonymních (Náš milý svatý Václave [Info] [Ukázka] je úpravou prastaré duchovní písně, srov. výše). V evropském měřítku důležitými prameny jsou zejména tzv. Codex Strahov (ca 1470) a Codex Speciálník (ca 1490).

 

1436 císař Zikmund potvrzuje dvojvěří (katolicismus, utrakvismus) v českých zemích

ca 1450 počátky knihtisku (Johannes Gutenberg)

1457 vznik Jednoty bratrské

1458 – 1471 vládne Jiří z Poděbrad

1471 – 1526 vláda Jagellonců (Vladislav, + 1516, Ludvík, + 1526)




Šamotulský kancionál

Bohoslužebný zpěv v éře české reformace zajišťovala tzv. literátská bratrstva, spolky vzdělaných měšťanů, na jejichž schopnostech pochopitelně závisela šíře a náročnost výše nastíněného repertoáru kostelního zpěvu.

Přibližně okolo poloviny 16. století došlo - zřejmě pod vlivem luterské reformace - k přechodu liturgického zpěvu z latiny do češtiny, a to i v oblasti (nově přeloženého) chorálu. S tím patrně souviselo výrazné zesílení účasti věřících v bohoslužbě prostřednictvím zpěvu duchovních písní obce v kostele. Bohoslužba Jednoty bratrské se prakticky omezila na tento jednohlasý zpěv, ve 2. polovině 16. století lidový zpěv v kostele převzali i čeští a němečtí katolíci. Tím si lze vysvětlit ohromné množství kancionálů (tj. sborníků duchovních písní), jež produkovaly všechny náboženské skupiny, mnohé z nich (zejména Jednota bratrská) tiskem (tzv. Šamotulský kancionál, 1561). Některé kancionály obsahovaly také soubory polyfonních úprav všeobecně nejrozšířenějších písní (např. anonymní Vstalť jest této chvíle [Info] [Ukázka]).

Obecně lze říci, že od 70. let 16. století se hudební kultura českých zemích sbližuje s kulturou západní Evropy, a to jak v základních předpokladech (školství propojené s institucemi hudebního provozu, nototisk, výroba hudebních nástrojů), tak v hudební praxi (městští trubači a varhaníci, amatérské kroužky měšťanů, šlechtické „kapely", např. na dvorech jihočeských Rožmberků, kde se uplatňovala i soudobá evropská světská hudba) a v tvůrčí produkci.

Mezi předními autory duchovní hudby (mše, moteta, písně) nebyli již jen anonymové (Missa Dunaj voda hluboká [Info] [Ukázka]), ale význační a široce známí skladatelé z řad literátských bratrstev, kteří svá jména psali vesměs latinsky: Georgius Rychnovinus (vlastně Jiří Rychnovský, †1616), Ioannes Traianus Turnovinus (Turnovský, †1629), Paulus Spongopaeus Gistebnicenus (Jistebnický, †1619) a další. Od stylového charakteru nizozemských autorů (Gombert, Clemens non Papa) přešli až k (dvojsborovým) technikám tzv. benátské školy (A. a G. Gabrieliové) a spolu s díly všech těchto jmenovaných skladatelů byly jejich skladby zapisovány do (rukopisných) tzv. hlasových knih, jež si pořizovala, kromě tištěných hudebnin, všechna přední literátská bratrstva této éry (Praha, Hradec Králové, Klatovy, Rokycany aj.). Tiskem vycházela dílka českých autorů jen výjimečně (Bicinia nova Ondřeje Chrysopona Jevíčského, 1579; humanistické úpravy žalmů a ód Jana Campana Vodňanského, †1622 [Info] [Ukázka]).

ca 1500 počátky nototisku (soudobá polyfonie: O. dei Petrucci v Benátkách od 1501)

1517 veřejné vystoupení Martina Luthera (1483 – 1546), počátek protestantské reformace v Německu

1526 – 1918 vláda Habsburků v českých zemích

1556 pražské Klementinum se stává sídlem jezuitské koleje; počátek sílící protireformace v českých zemích




Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

S příchodem habsburské dvorní kapely císaře Rudolfa II. do Prahy (1583) počali tu působit významní evropští autoři jako kapelník Philippe de Monte (†1603 v Praze) [Info] [Ukázka], vicekapelník Jacob Regnart (†1599) [Info] [Ukázka], varhaník Charles Luython (†1620 v Praze) a další, kteří v dvorském prostředí prováděli internacionálně populární světské útvary (madrigaly, canzonetty, ensaladas atp.), jež zčásti pronikaly i do puritánského ovzduší reformačních Čech (v loutnových intabulacích, např. Jungfrau, eur wanckelmut - Panno, vrtkavost tvá). V téže době pobýval na Moravě a poté v Praze pozoruhodný slovinský skladatel Jacobus Handl Gallus (†1591 v Praze) [Info] [Ukázka], který zde vydal u tiskaře Jiřího Nigrina takřka celé své dílo. V pohraničních městech a na dvorech německé šlechty působili hudebníci Ch. Demantius, M. Krumbholz, V. Otto aj.

Zvláštní postavení mezi českými skladateli této doby zaujímal šlechtic a Rudolfův přední dvořan Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621), z jehož díla se dochovalo zřejmě jen malé torso (např. moteto Maria Kron [Info] [Ukázka], Missa super Dolorosi martyr podle předlohy - madrigalu L. Marenzia). Harant na sklonku své kariéry přestoupil k protestantismu, sehrál důležitou úlohu v protihabsburském povstání a jeho poprava na Staroměstském náměstí v Praze 21. 6. 1621 by mohla být nazírána jako symbolická tečka za epochou české reformace a renesance.

1583 císař a český král Rudolf II. přesídlil do Prahy se svou kapelou


 (c. 1450): Praelustri elucencia 1561: Šamotulský kancionál 1608: Kryštof Harant z Polžic 1609: Renesanční notace 1436: Renesance I 1500: Renesance II 1583: Renesance III
1440
1450
1500
1550
1600
1620

  Aktuálně vybrané období: Renesance (ca 1440 – 1620)   

Středověk
Renesance
Baroko
Klasicismus
1. polovina 19. století
Období po roce 1860
1. polovina 20. století
Období 1945–1989